Jeden známý nedávno přišel o práci. Těžko se mu nová situace přijímala zvláště proto, že propuštění bral jako nespravedlnost a byl zklamán z kolegů, kteří se ho nezastali. Po čase nastoupil do nového zaměstnání, kde se mohl realizovat a uplatňovat svoje schopnosti a dovednosti mnohem víc než v práci předešlé. Rád tuto zkušenost sděluje, protože zakusil, že Bůh se ho zastal. Boží příslib, že se ujme těch, „kteří se k němu utíkají“, ho nesl po celé období nejistoty, kterou po propuštění ze zaměstnání zakoušel.

Žijeme ve světě, kde mezilidská nespravedlnost je (bohužel) přítomná. Zároveň si ale můžeme být jisti, že v dobách, kdy prožíváme těžké chvíle, jsme Bohem chráněni a můžeme se u něj schoulit.

Je dobré svoje zkušenosti s Boží péčí předávat. Přinášíme tím druhým naději a povzbuzení k tomu, aby se „utíkali k Bohu“, když zažívají nespravedlnost, strach a beznaděj a byli vnímaví k Božímu řešení bolestných situací. Protože předaná zkušenost je dobrá, ale ještě cennější je, prožijeme-li Boží zájem o nás osobně.