Na začátku adventu čteme výše uvedené proroctví, které je pozváním pro izraelský národ, jenž se vrací z babylonského zajetí. A přeneseně směřuje i ke každému z nás. Máme ze sebe svléknout všechen smutek a trápení.

V obrazném biblickém jazyce znamená svlékání i oblékání radikální a trvalou změnu: pokud si něco svléknu, tak odkládám něco, co bývalo mojí bytostnou součástí a navždy se toho zbavuji. A pokud si něco oblékám, opět se to stává mojí novou součástí, která jen tak nezmizí.

Bůh dnes zve každého z nás, abychom nechali za sebou svůj smutek a trápení a přiblížili se k němu, vstoupili do jeho blízkosti a prožili plnost jeho slávy, milosrdenství a spravedlnosti, které z něho vyzařují. Nabízí nám všem i „korunu“ Božího dítěte.

V jeho světle získáváme novou identitu a zakoušíme něco z nepochopitelného Božího světa, který nás přesahuje. Je to místo radosti, milosrdenství a spravedlnosti, kde platí jiná pravidla, než v našem světě.

Nebojme se proto v modlitbě vstoupit do Boží přítomnosti a udělat tento krok:

Pane, pomoz mi odložit moji depresi,
beznaděj, zoufalství, únavu,
trápení, hněv, neštěstí a bídu
jako staré, špinavé a nenositelné oblečení.

A pomoz mi obléknout si
krásné nové oblečení od tebe:
důstojnost, věčnou slávu a spravedlnost,
které v plnosti dáváš jen ty.

Kéž si na hlavu nasadím korunu Božího dítěte
a můžu se radovat ve tvém světle
a z tvého milosrdenství.

-redakčně upraveno-