Úvod

Když se Ježíš před svou smrtí loučil se svými učedníky, chtěl po nich jedinou věc: aby se navzájem milovali. Nelehký úkol. Nenechává je ale bez pomoci, dává jim k tomu patřičnou výbavu: ujištění, že je má rád tak, jako jeho miluje Otec a nazývá je svými přáteli.

V životě je nesmírně důležité vědět, že je člověk milovaný a přijímaný. Tato jistota nás uschopňuje zvládat život ve všech jeho oblastech... Uschopňuje nás být jak kreativní a vynalézaví, tak i zvládat mnohé obtížné situace, být velkorysí, nasazovat se pro druhé, odpouštět, dělat svět lepším… Jde totiž o život. Právě proto je Ježíšův požadavek tak naléhavý. Až tak, že to není jen nějaká prosba nebo žádost, ale příkaz. Jde ale lásku nařídit? 

„Bůh potřebuje tvou lásku, protože mu na tobě velmi záleží. Potřebuje tvoji lásku především proto, že chce skrze tebe milovat i tvého bližního. /.../ Lásku vlastně nelze nařídit, jako je možné nařídit nějaký jiný úkon. Jestliže si však přečteme Horské kázání nebo Ježíšovu řeč na rozloučenou, nemůžeme pochybovat, že Bůh lásku skutečně přikazuje. Abychom pochopili pádnost příkazu, musíme si zejména všimnout, v jakém smyslu Bůh přikazuje: že totiž jde o něco mnohem většího než o pouhé přikázání.“ (Bernhard Häring)