Úvod

Římskokatolická farnost Jaroměřice

letecka

Poutni misto Kalvarie

OHLÁŠKY A AKTUÁLNÍ POŘAD BOHOSLUŽEB

Jaroměřice

Každý liturgický týden: čtvrtek v 17:00

Kalvárie

Každý liturgický týden: neděle v 11:00

Poslední neděli v měsíci budou mše svaté v 15:00 hodin a před tím od 14:00 hodin adorace a zpověď.

Jaroměřice Domov

3. liturgický týden v měsíci: pátek v 9:15

Úsobrno

každá 3. neděle v měsíci v 7.30 hodin

Biskupice

1. neděli v 11:00 hodin bohosluzba slova s jáhnem

mezi 1. a 2. nedělí v měsíci ve čtvrtek v 17:00 hodin mše svatá

2. neděle v měsíci v 7:30 hodin mše svatá

Titulní stránka

Citát na každý den

Biblický citát na dnešní den

Všichni, kdo se Ježíše dotkli, byli uzdraveni. (Mk 6,56)

www.vira.cz

Dnešní čtení

Čtení z dnešního dne: Pondělí 9. 2. 2026, Pondělí 5. týdne v mezidobí

1 Král 8,1-7.9-13;

Komentář k Mk 6,53-56: Jsou uzdravování a změny, které nejsou na první pohled patrné. Ježíš působí i dnes! To jen my si občas myslíme, že jej nepotřebujeme.

Téma týdne

Schovávání není posláním křesťanství

„Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.“ srov. Mt 5,13-15

7. 2. 2026, MJ

"Ve své třídě vždycky bezpečně poznám křesťany," vypráví mi kamarád, ateista a vysokoškolský pedagog, se kterým si občas povídáme o životě, náboženství a křesťanství.

"A podle čeho?" ptám se.

"Jsou mnohdy hrozně nesebevědomí."

Nerad to říkám, ale mám pocit, že v něčem má pravdu.

Někdy mi přijde, že se v křesťanských rodinách a společenstvích neučíme být světlem světa a solí země. Že snad svoji jedinečnou příchuť a své světlo považujeme za něco možná nebezpečného, špatného, dokonce snad i jako hřích. Že se od dětství učíme stavět světlo svého života a svých nadání pod nádobu, abychom snad náhodou nezpychli.

Skoro mi přijde, že stejným "nesebevědomím" někdy trpí celé komunity. Tak moc se bojíme, že se ve světě rozplyneme (to snad naše identita není příliš pevná?), že se radši stáhneme. Utíkáme do svých kostelů a bezpečných bublin, místo abychom dodali pokrmu světa chuť. Zůstáváme ukryti v kredenci a skrz prsty pak pozorujeme ty, kdo se odváží jít ven a „dochucovat“.

Ježíš přitom očividně počítá s tím, že jeho následovníci a následovnice budou ve světě. Že nebudou se světem komunikovat přes plot, z bezpečí své zahrady, ale že se promísí, jako sůl. Že se nebudou křečovitě snažit být někým jiným, protože možná stačí, když budou tím, kým jsou, a nebudou se schovávat v šuplíku.

K čemu je totiž sůl ukrytá v šuplíku a světlo schované pod nádobou?

Mrzí mě, že má můj kamarád takovouhle zkušenost. A ještě víc mě mrzí příběh každého, kdo uvěřil lži, že jeho jedinečnost je nebezpečná, špatná, možná snad i hřích. Ale co mohou dělat? Snad jen znovu a znovu připomínat Ježíšova slova: lampy se nerozsvěcují proto, aby se schovaly. A tohle schovávání není posláním křesťanství.

Otázky k reflexi