Filiální kostel Všech svatých Jaroměřice
Kostel Všech svatých v Jaroměřicích u Jevíčka
Takzvaný Dolní kostel zasvěcený Všem svatým byl postaven už asi ve 12. století jako gotická jednolodní stavba s věží a je tedy nestarší stavební památkou v obci.
K nejhodnotnějšímu a nejstaršímu vnitřnímu vybavení patří náhrobní kámen s vyobrazením rytíře Jana z Linhartic z roku 1562, který sídlil na jaroměřické tvrzi. Náhrobník se nachází po pravé straně ve zdi kněžiště a je opatřen reliéfem postavy rytíře s erbem a nápisem: „Léta Páně 1562 v pátek před svatým Pavlem na víru obrácení v hodinu 9 na noc umřel jest urozený pán Jan rytíř z Linhartic a na Jaromierzicich a tuto pochován jest. Jan Milici byl mistr na hrob.“
Za Jana Bartodějského z Bartoděj, který vlastnil jaroměřické panství v letech 1609-1611, byl kostel s největší pravděpodobností přestavěn v barokním slohu. Tehdy byla asi také snesena klenba kněžiště, odsekány opěrné pilíře apsidy, zrušena gotická lomená okna a přistavěny dvě boční kaple.
Zpočátku byl přifařen ke staršímu kostelu v Biskupicích. Poté býval kostelem farním, avšak po husitských válkách v 15. století duchovní správa v Jaroměřicích zanikla. V 16. století tu až do Bílé hory roku 1620 působili českobratrští duchovní. Potom byli Jaroměřičtí přifařeni postupně do Biskupic a do Jevíčka. Od roku 1714 byl kostel Všech svatých filiálním kostelem nově zbudovaného kostela na Kalvárii, kde byla ustavena prozatímní duchovní správa. Roku 1809 byla zřízena samostatná farnost Jaroměřice, kam spadalo i Úsobrno.
Okolo kostela se původně rozkládal obecní hřbitov. Dnes se na tomto zatravněném zhruba trojúhelníkovitém prostranství nachází v rozích socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1882, socha sv. Floriána a kříž z roku 1819. Kromě toho tu od 18. století v malé kapli - tzv. Pilátově domě - začíná křížová cesta na Kalvárii.
Roku 1905 byly na kostelní věž umístěny hodiny, které dosud v obci chyběly.
Když byly za první světové války zabaveny kostelní zvony, byly roku 1928 pořízeny tři nové z darů jaroměřických farníků. I ty však byly na jaře 1942 odebrány na válečné účely.
Kostel několikrát vyhořel, např. roku 1893 ho zasáhl blesk a značně poškodil. Opravy se tehdy ujal kostelní konkurenční spolek v čele s předsedou a zároveň starostou obce M. Henzlem.
Roku 1949 byla zbourána původní vstupní část a postavena současná větší předsíň. V letech 1986-1987 byla provedena zásadní rekonstrukce kostela, která však značně znehodnotila původní starobylý ráz interiéru. Při poslední opravě roku 1999 byly ve věžní báni nalezeny pamětní doklady vložené sem při předešlých opravách roku 1767 a 1904. Šlo především o různé dobové mince a dvě listiny s poselstvím budoucím generacím.
